Konec intervencí v Čechách

Program finančních intervencí na podporu domácí spokojenosti

Franta, Karel a Pepa učinili před několika měsíci závažné rozhodnutí. V okamžiku náhlého prozření, k jakému dochází obvykle za třpytivého svitu hvězd cestou z hospody domů, spatřili svůj život v úplně jiném světle. Karel dodnes tvrdí, že se na obloze zjevil jeho anděl strážný, ale Franta s Pepou hovoří o ďáblovi s varovně vztyčeným prstem – tak jako tak, všichni tři si vybavují slova, která se jim hluboce vryla do paměti. „Jakým životem to žijete? Sami utápíte výdělky v cigaretách a alkoholu, večery trávíte na pochybných adresách v kruhu vám podobných kumpánů a vaše manželky chřadnou, cítí se opuštěné a každým dnem méně žádané. Špatně skončíte, jestli s tím něco hned neuděláte!"

"Dospěli pánové k jednomyslnému

rozhodnutí intervence ukončit.

Každý ovšem z jiného důvodu."

Sugestivně vylíčenou hrozbu, která zazněla vzápětí, se žádný z nich dodnes neodváží zopakovat. Jisté je, že onoho večera svorně přislíbili neznámé bytosti nápravu. Pokud si myslíte, že za pomyslnou oběť padly společné návštěvy restauračních zařízení, znáte tyhle chlapíky špatně: raději oželí část svého blahobytu, než přijít o zábavu třeba jen na jeden jediný den. Karel, Pepa i Franta si každý sám i všichni navzájem přislíbili, že svou konzumaci mírně omezí tak, aby každý měsíc mohli ušetřené peníze darovat manželkám - ať s nimi naloží, jak nejlépe umějí. Jestliže chřadnou a připadají si málo atraktivní, ať třeba pravidelně navštěvují nějaký salón krásy nebo fitko, tam jim jistě pomohou.

Program finančních intervencí na podporu domácí spokojenosti provozovali všichni tři až do poloviny minulého týdne. Ve čtvrtek, jako obvykle v hospodě s příznačným názvem Česká národní, dospěli pánové k jednomyslnému rozhodnutí intervence ukončit. Každý ovšem z jiného důvodu.

Jak chlapíci dopadli?

Franta je spokojený. Výhrůžkám shora ani zdola už nevěří. Jeho žena září štěstím a popravdě dnes vydělává více, než kolik kdy viděl na své výplatní pásce. Po několika zkrášlovacích procedurách a jazykových kurzech získala Frantova manželka prestižní místo v nadnárodní firmě (kdo jí ho dohodil, Frantu naštěstí nezajímá). Večery tráví na recepcích a víkendy na golfových turnajích. Věřte nebo ne, ale Franta má nyní v hospodě pocit, jakoby vystoupal po několika stupíncích společenského žebříčku bez jakékoli námahy. Zmíníte-li pocit odcizení, nebude vám nejspíš rozumět.

Karlova manželka takový úspěch neměla. Ano, také jí návštěva kosmetického salónu dost pomohla, těch pár pozvání do společnosti ji však utvrdilo v přesvědčení, že pracovat na sobě a hledat nové příležitosti přináší pocit, tak nějak srovnatelný s tím, co zažijete doma po několika sklenicích vodky – a dokonce nemusíte volat taxík. Karel už nechodí domů, jeho domov je smutný a neuklizený. Zbavovat se nadále peněz ve prospěch manželky by neprospělo ničemu jinému, než prohloubení její závislosti na alkoholu.

Domů nechodí ani Pepa. Je tam najednou trochu těsno. Obývací pokoj je plný návštěv, většinou pánských, a jakoby už Pepovi ani nepatřil. Jeho dospělá dcera to ostatně vycítila jako první. Zatímco všichni hosté věnovali pozornost pravidelnými procedurami zkrášlené paní domu, uvědomila si, že ve stínu úplatně získané pozornosti nemá žádný prostor. Pepovi dcera občas zavolá. A manželka? Z pravidelných návštěvníků si vybrala favorita. Dnes spí v Pepově ložnici a jezdí s jeho fábií. Pepa občas přemýšlí, komu taková intervence vlastně prospěla. Že to nebyl on sám, ví jistě.

Ptáte se i vy, co vlastně přinesl konec intervencí v Čechách? Záleží na tom....