Finance pro nefinanční manažery
profesionálně a s jistotou
Zeptejte se odborníka
Jestli dobře rozumím, bráníte se napočítávat na výnosy z dosažených kapacitních úspor ještě jakýsi "ziskový potenciál", daný obecnou možností uspořenou kapacitu nějak uplatnit.
Podle mého názoru je váš názor správný, alespoň za běžných okolností. Uspořená kapacita má totiž pozitivní efekt JEN za předpokladu, že bude následně využita. Kdyby nějaký následný projekt neexistoval, fakticky by "čistý ekonomický přínos" úspory byl nula. Pravda je tedy taková, že by se mělo vždy počítat s časovou hodnotou peněz a efekt úspory započítávat diskontovaný podle času, kdy se uspořenou kapacitu podaří využít nebo kdy bude reálné realizovat výnos z jejího prodeje. Když započítáváte efekt hned, nediskontovaný, a priori již předpokládáte, že uvolněné zdroje (lidé, plocha, stroje atd.) budou okamžitě využity (!).
Na straně druhé, dojde-li k využití takto uspořené kapacity, v zásadě to bude za zcela běžných podmínek, to znamená "jenom za náklady" (...a jenom přibližně - viz dále). Nákladové ohodnocení se použije jen proto, že by mělo plus minus odpovídat "tržní" ceně (za metr2, za hodinu práce atd.) - konec konců, do nových projektů by vždy měla existovat alternativní možnost kapacitu koupit. Reálná úspora je totiž jen v tom, co ušetříte, když koupit nemusíte.
I tady je tedy účetní úvaha poněkud zavádějící (omlouvám se, ale na názvu knihy trvám (-: ), protože cena ušetřené kapacity, pro kterou máte využití, NENÍ VLASTNĚ dána náklady vaší firmy, ale celkovými náklady, za které byste ji mohli v aktuálním okamžiku potřeby pořídit náhradním způsobem (a v případě nevyužití naopak, za kolik by šla prodat). Účetní uspořené náklady tak ukazují jen jakýsi - snad střízlivý - odhad poměrů na trhu.
Jen ve zcela mimořádných případech ZCELA jedinečných "nedostupných" zdrojů (představte si třeba, že použitím letecké přepravy místo auta získáte volnou kapacitu času nějaké naprosto jedinečné celebrity typu Stinga nebo Eltona Johna, a můžete uspořádat ještě jeden koncert), by mohlo dojít k úvaze, kterou naznačují vaši oponenti. V takových případech se osvědčí další dobrá rada, a sice: neměli bychom oceňovat přínosy projektů jednotlivě, ale vždy přínosy zvolené reálně proveditelné kombinace projektů za nějaké delší období (například tříletý investiční plán v různých variantách, s úsporou a Eltonem navíc, nebo bez nich) k realizaci celkem. Pak by úvahy o využití nebo nevyužití odpadaly. Pro úplnost, uvolněná kapacita, pro kterou v daném delším období nebude v příslušné variantě plánu žádné využití, by měla být do pozitivních efektů započítána jen možným výnosem z prodeje (je-li vůbec prodej reálný) s příslušným časovým odkladem s ohledem na možnou realizaci prodeje.
Pravda je někde uprostřed. Kdyby to bylo možné, měl bych sazby dvě, výsledná sazba by byla jejich součtem:
* první sazba se odvodí z fixních nákladů (např. poměrná část nákladů haly včetně světla, tepla, klimatizace, úklidu, ostrahy, pojištění atd., neúkolová část mezd, pravděpodobně i odpisy) a počítá se na výrobní čas včetně prostojů,
* druhá sazba se odvodí z variáblů (energie pro stroje-není-li jednicová, opravy, ND, pomocný materiál, úkolová část mzdy....atd.) a počítá se pouze na čas chodu stroje.
Takový přístup je bezchybný, vyžaduje však evidovat oba časy, resp. čas chodu stroje a k tomu také přesně prostoje (včetně přípravných časů, přenastavování apod.).
Pokud nemůžete evidovat oba údaje ke každé výrobní zakázce, pak si budete muset vybrat: buď zanedbáme, že při více prostojích bude kalkulace nadceněná o nadbytečné variábly (když vezmeme čas včetně prostojů a jedinou součtovou sazbu), nebo naopak, bude kalkulace nespravedlivá k zakázkám s menším sklonem k prostojům (když vezme pouze čas chodu strojů a jednu sazbu, pak fixy za prostoje napočítáme průměrně do každé hodiny chodu stroje - hraje-li například podstatnou roli počáteční nastavení a seřízení stroje, pak budou málo zvýhodňovány velké zakázky).
Bylo by tedy dobré zanalyzovat, co má větší dopad: tedy především kolik máte fixních a kolik variabilních nákladů v sazbě.
Jde o zahrnutí (aktivace) nákladů lidské práce souvisejících s pořízením majetku (přípravné práce, projektové práce, přeprava, fyzická instalace atd.) do pořizovací ceny majetkové položky tak, aby mohly být odepisovány. Tento postup je primárně správný - povinnost upravují i některé účetní standardy, např. US GAAP. Tam kde spojení práce s položkou majetku není evidentní, však mnohde nebývá užíván (často z důvodů daňových). Důsledkem je totiž časové rozlišení dopadů těchto nákladů na hospodářský výsledek tím, že jsou zařazeny do odpisů - v období vynaložení práce tedy dojde k faktickému snížení celkových nákladů o částku, která je rozložena do celého období odepisování. "Nekapitalizované" náklady uplatněné v období s lepším výsledkem tak mohou sloužit i jako určitá tichá rezerva managementu.
Informace k tématu naleznete také ZDE.
Komoditní výrobky jsou takové, které na trhu fungují jako komoditní zboží, tzn.
- jsou vyráběny ve velkém množství mnoha různými výrobci
- dodávky těchto výrobků od různých dodavatelů jsou vzájemně zastupitelné, vykazují stejné kvalitativní parametry, zjednodušeně řečeno, jejich cena na trhu je v určitém okamžiku závislá pouze na množství.
Příklad: plastová láhev 1,5l - komoditní výrobek, košile - nekomoditní výrobek.
Podle způsobu vyčíslení rozlišujeme odchylku na jednom výrobku, výrobní dávce nebo za určité období.
V zásadě se jedná vždy o jeden ze dvou případů: odchylky cenové - pokud se skutečná cena pořízení některého zdroje liší od ceny takto předpokládané, nebo odchylky množstevní - pokud se množství spotřebovaného zdroje liší od množství předpokládaného (ať už vlivem nehospodárné spotřeby nebo např. výrobou zmetku).
V určitých souvislostech lze mezi výrobní odchylky počítat i odchylku v pokrytí výrobních režií (mezi částkou předpokládanou na pokrytí režií v cenách vyrobků a skutečně spotřebovanými výrobními režiemi).
Specificky jsou produkční variance definovány s přesným významem v prostředí SAPu:
V terminologii SAP je pojem produkční variance (production variances) specificky vyhrazen pro odchylky mezi
skutečně dosaženými náklady výroby (očištěnými o vliv změny rozpracované výroby a nadstandardní zmetkovitosti) a náklady předpokládanými v momentě zadání do výroby.
Zbytek do celkové odchylky (total variance) od standardní (target) ceny (např. té, která byla dohodnuta ze zákazníkem) pak tvoří plánové variance (planning variances), výrobce však bude ještě zatížen náklady z odchylek z případných nekalkulovaných zmetků (scrap variances).
Viz. např.:
http://help.sap.com/saphelp_470/helpdata/en/90/ba6228446711d189420000e829fbbd/frameset.htm
Naprosto správné by proto bylo výrobní zařízení přecenit i v účetnictví (např. aktuální reprodukční cenou) a znovu odepisovat. Potom by se nově určený odpis (nepříliš odlišný od původního, nižší cena bude vyvážena kratší zbytkovou životností) stal součástí kalkulace. Pokud ke změně v účetnictví nedojde, doporučujeme vám obdobně stanovený odpis v míře odpovídající využití zařízení pro tento výrobek přičíst ke kalkulovaným nákladům - půjde o tzv. kalkulační nebo manažerský odpis.
Část účetního provozního hospodářského výsledku, inkasovaná "navíc" v důsledku nesnížení ceny výrobku by ve většině případů měla být použita jako rezerva - lze oprávněně předpokládat, že v řadě jiných případů u jiných zařízení utrpíme ztrátu, když naopak životnost zařízení použitá pro výpočet odpisu se ukáže jako nadhodnocená (nebo náklady obnovy převýší historickou odepisovanou hodnotu zařízení).
Teprve tehdy, kdyby u všech zařízení byly odpisy v účetnictví nastaveny jako výrazně vyšší, než odpovídá skutečnosti (což v českém prostředí není nijak výjimečné), bylo by možné uvažovat s jiným využitím této částky - např. ke snížení ceny kteréhokoli výrobku z taktických důvodů (což by v konečném důsledku mohlo vést v jednom speciálním případě i ke stejnému závěru, jako neuplatnění odpisu v nákladech původně uvažovaného výrobku, ale naše možnosti jsou výrazně širší - můžeme si vybrat kterýkoli výrobek).
Použitá metodika ve vaší společnosti z důvodu obetřetnosti nepočítá s tím, že by úspora spotřeby fixních zdrojů přinášela penežní efekty ( "fixní část firmy" se většinou outsourcingem nezmenší). V určitých případech jsou však takové efekty jisté a proto může být počítáno i s příslušnou nákladovou úsporou, a to ve výši skutečně inkasovaných nebo uspořených peněžních částek, např.:
(a) pokud lze takto uvolněnou kapacitu (i opakovaně) využít k vytvoření nějakého nového produktu nebo služby, které budou následně zpeněženy
(b) pokud se podaří jednorázově nebo trvale (pronájmem) zpeněžit některé položky nepotřebného majetku (například přebytečné počítače)
(c) pokud se do volné kapacity umístí činnost, naopak doposud nakupovaná zvenčí – to nemusí být zcela nesmyslné, jde o jinou oblast činnosti, než jaká má být outsourcována…
(d) nebo - v případě mezd pracovníků, kterým ubude práce, ale nebudou propuštěni - jen tak, že se ušetří příplatky vyplácené občas za přesčas, který po omezení rozsahu pracovní náplně nebude potřeba.